Nejen statistické údaje, ale především běžná praxe hovoří o tom, že stále více manželství končí rozvodem a partnerské vztahy rozchodem. Zda si partneři navzájem pouze přestanou lidsky rozumět, najdou mimomanželský známost, nebo prostě nedokáží společně vyřešit své problémy, tyto důvody jsou vždy vysoce individuální a žádné třetí osobě nepřísluší právo jejich soudit. Manželství lze rozvést, každý z páru se může vybrat vlastní cestou a na toho druhého zapomenout, to ale neplatí pro případy, kdy z manželství či partnerství pocházejí děti. Právě v takovém případě je zásadní, aby rodiče dokázali společně komunikovat alespoň ohledně zabezpečení péče o děti, a to včetně realizace styku s rodičem, kterému dítě není svěřeno. V opačném případě může mít toto řízení i dalekosáhlé právní následky.
Máte rozsudek? Respektujte ho.
Pokud disponujete rozsudkem, kterým soud upravil styk dítěte s druhým rodičem a vás zavázal, abyste dítě ve stanoveném čase na styk s rodičem připravili, a toto předali, je důležité, abyste tuto skutečnost respektovali a dodržovali, protože každé jednání, jímž neodůvodněně porušujete rozhodnutí soudu, má své konsekvence. Pokud jste naopak rodičům, kterému dítě nebylo svěřeno a vy se s tímto můžete stýkat pouze v čase, který máte v rozsudku přesně vymezený ai přesto narážíte na odpor druhého rodiče, který s vámi nekomunikuje, nebo vám styk s dítětem bezdůvodně neumožní, můžete mít oprávněně pocit, že taháte za kratší konec. Rozvodem, zda rozchodem však neztrácíte svá rodičovská možná vás i překvapí, do jaké míry se můžete bránit a na co všechno vám v důsledku porušení povinnosti rodičům, který má dítě ve své péči, vzniká nárok.
Představte si situaci, že jste rodičem, který žije ve vzdálenějším okrese jako vaše dítě a čas, který chcete se svým dítětem strávit, vyžaduje promyšlenou logistiku. Přestože víte, kdy se máte s dítětem setkat a kdy ho následně druhému rodiči vrátit, v důsledku potřeby cestovat za dítětem si musíte například upravit pracovní dobu v zaměstnání, případně vzít si neplacené volno, nemluvě o nákladech na cestu na pohonné hmoty, jízdenku, či letenku podle toho, na jakou vzdálenost musíte vycestovat. Když se po dlouhých hodinách konečně dostanete na místo, kde si máte dítě vyzvednout, ať už je to bydliště druhého rodiče, nebo například škola, dítě se na tomto nenachází a druhý rodič vám nezvedá telefon a na SMS zprávy nereaguje. Nejen, že jste tak přišli o chvíle, které patřily vám a vašemu dítěti, ale kromě času, který jste z vašeho pohledu zbytečně ztratili cestou a čekáním, jste tak utrpěli škodu i finanční, kdy jste vynaložili náklady na cestu, zda jste v důsledku této situace přišly o část výdělku v zaměstnání nebo podnikání. Situace, kterou v daném okamžiku můžete vnímat jako patovou či bezvýchodnou, však má své řešení, nakolik jste v tomto okamžiku v právě vy a je to právě druhý rodič, který vám porušením své právní povinnosti, způsobil újmu. Jak se v tomto případě účinně bránit?
Rozhodovací praxe soudů je na vaší straně
Občanský zákoník konkrétně ve svém ustanovení § 420 odst. 1 říká, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. K porušení právní povinnosti v tomto konkrétním případě došlo tím, že rodič, který má dítě svěřeno do své osobní péče, byl povinen dítě na styk s druhým rodičem v stanoveném čase řádně připravit. Hovoříme při tom o situaci, kdy rodiče mají úpravu styku s dítětem striktně upravenou v rozsudku, a tedy oba rodiče jsou srozuměni s tím, kdy má styk probíhat, de facto, v jakých časových intervalech a po jakou dobu trvá. Zajímavostí je, že k porušení právní povinnosti v daném případě nedochází pouze vysloveně aktivním jednáním rodiče, který úmyslně brání realizaci styku, nebo tento na poslední chvíli bez odůvodnění zruší. K porušení povinnosti může dojít i opomenutím, tedy pasivitou rodiče, který nevyvíjí aktivitu, aby se ujistil, zda styk s druhým rodičem bude realizován, pokud například z komunikace rodičů může nepřímo vyplynout, že by mohlo dojít ke změně styku. Pokud se tedy vrátíme zpět k situaci, že rodič vynaloží náklady v souvislosti s realizací styku se svým dítětem, a tento není možné realizovat v přímé souvislosti s jednáním, či opomenutím rodiče, který byl povinen dítě na styk připravit, tomuto rodiči vzniká nárok na náhradu škody, který si může uplatnit soudní cestou vůči rodiči, který svou povinnost porušil.
Aby mohl být tento nárok uplatněn úspěšně, je zaprvé třeba, aby reálně ke vzniku škody došlo, tedy rodič, kterému styk nebyl umožněn prokáže skutečné náklady a tuto škodu vyčíslí.
