Obsedantně-kompulzivní porucha je onemocnění, se kterým člověk zápasí čtyřiadvacet hodin denně. Je to něco, čeho se nedá jen tak zbavit, proto musí mít osoba blízká takovému člověku velké pochopení a jistou míru uvědomění
Kdysi dávno jsem dostala otázku, jak by se měl člověk mluvit s někým, kdo má diagnostikovanou OCD. Upřímně mě tato otázka zaskočila. Lidé s určitou duševní poruchou se bojí svěřit se svými problémy, právě proto, že mají strach ze zavržení. Bojí se, že se k nim budou lidé chovat jinak a budou si od nich držet odstup. Já jsem se už však ocitla v množství nešťastných situací, kterým bych se mohla vyhnout, nebýt špatně vysvětlené věty či nesprávně pochopeného slova.
Tak jak to tedy je? Měly by si lidé dávat pozor na svůj jazyk, když jsou ve společnosti s obsedantně? Vždyť co, pokud v nich vyvolají už dávno zapomenutou obsesi. Co když řeknou něco, kvůli čemuž se budou muset vrátit ke svým kompulze. Co když se dotknou jejich nejcitlivějšího místa.
Žijíc s OCD 6 let, zažila jsem mnoho případů, kdy jen jedno slovo dokázalo tak nakrmit moje obsese, že jsem už víc nedokázala střízlivě přemýšlet. Jen málokdy jsem to však dala tomu druhému za vinu. Vždyť není to jeho vina, že v mé hlavě žije parazit jménem OCD. Naopak, jsem vděčná, když se lidé přede mnou nebojí být sami sebou a chovají se ke mně stejně, jako by se chovali, kdybych OCD neměla. Pokud však chcete, aby se váš známý trpící touto poruchou cítil, co nejlépe a chcete se vyhnout situacím, které by v něm mohly vyvolat nepříjemné stavy, mám pár rad. Vlastně mám rady dvě. Naslouchejte svému blízkému a snažte se ho pochopit. Nechte ho, aby vám vysvětlil, co je zdrojem jeho hlavních obav a co v něm vyvolává největší úzkost. Následně se snažte vzpomínání těchto věcí vyhnout.
Snažte se porozumět jeho situaci a stavu v jakém se nachází. Přestože se vám jeho obavy mohou zdát malicherné a nesmyslné, u něj se celý svět točí právě kolem těchto obav. Dokud vám se daná událost může zdát vtipná, jemu nahání hrůzu a neklid. Proto, pokud víte, že by určitá myšlenka mohla u vašeho blízkého vyvolat obsedantní stavy, raději si ji nechte pro sebe. A pokud se vám náhodou podaří něco takového vytáhnout, stačí mu pouze ozřejmit, jak jste to mysleli. Obsedant má totiž tendenci uvěřit i nepravděpodobných, proto by ujištění, přestože nevede k odstranění skutečného problému, mohlo zažehnat jeho nárůst úzkosti.
Samozřejmě tyto rady, vycházejí z mé osobní zkušenosti. To co platí na mě nemusí platit na druhého. Obecně skutečně věřím, že to, co opravdu pomáhá je komunikace. Snažte se se svým přítelem, co nejvíce mluvit. Ačkoli to nemusí být vždy jednoduché, protože člověk trpící duševní poruchou se sám o sobě nerad svěřuje se svými vnitřními problémy, dejte tomu čas. Netlačte na něj, ale zároveň mu připomínejte, že jste tu pro něj a může se na vás kdykoliv obrátit.
V závěru jen dodám, že pokud znáte někoho, kdo trpí OCD nebo se s někým takovým potkáte, zůstaňte sami sebou. Nesnažte se příliš soustředit na to, že oproti vám stojí obsedant. Chovejte se tak, jako byste se chovali s jakýmkoli jiným člověkem. Pokud znáte jeho slabá místa, vyvarujte se jim, ale nepřemýšlejte o tom příliš. Každý člověk s duševním onemocněním touží jen po tom, aby se necítil ve společnosti odvržení, a aby mohl, co v největší míře žít normální život.
